Už delší dobu jsem si říkal, že bych mohl napsat nějaký blog o politice. Nemohl jsem se na to přes pracovní vytížení dostat, ale donutil jsem se po té, co komunisti "vyhráli" volby. Tedy nevyhráli je doslova, ale zaznamenali (pro ně) skvělý výsledek, který vyústil například v to, že zasednou v radě Jihočeského kraje. V souvislosti s volbami jsem zaznamenal obrovský počet negativních i vysloveně katastrofických komentářů řady lidí. Rád bych na ně tak trochu reagoval.

Předně jsem proti komunismu resp. socialismu mezi lety 1948 a 1989. Považuji to za jedno z nejhorších období našich dějin, pokud ne vůbec nejhorší. Sice se teoreticky dalo poměrně jednoduše žít a všichni měli práci a sociální jistoty, ale jinak to celkově znamenalo materiální, morální i společenský úpadek. Lidé se naučili krást a šulit práci (samozřejmě ne všichni!), ukradlo a zničilo se spousta dříve soukromého majetku a tak se zpřetrhaly majetkové vazby. To následně vyústilo v porevoluční nepořádek, kdy se k majetkům v obrovských hodnotách dostávali veksláci, komunisti a další sebranka. Tím neříkám, že všichni co privatizovali byli zloději, ale bohužel byla řada těch, kteří si nakradli na úkor nás všech. 

Je to kauzalita - příčina a následek - kdyby nebyl socialismus, nic by se nemohlo rozkrást. Po 2. světové válce jsme přitom byli poměrně dost bohatým a hlavně nezničeným státem. Měli jsme proti Německu a Rakousku slušný náskok a já jsem bytostně přesvědčen o tom, že vyvíjet se bez socialismu, tak jsme dnes byli minimálně na jejich úrovni. O tom už ale dnes můžeme jen filozofovat. 
Řada lidí včetně mě má pocit, že jsme se dostatečně nevypořádali z minulostí. Prakticky nikdo nebyl za nic odsouzen a komunisty tady máme pořád. Stále mají v názvu režim, který byl prohlášen zákonem za zločinný s čímž já osobně mám poměrně dost velký problém. Uměl by si snad někdo představit, že by se nám tu objevila například Nacistická strana Čech a Moravy? 

Jenže! Protože nejsou komunisté zakázáni, mohou se účastnit svobodných voleb. Protože získávají hlasy, získávají i mandáty. A tady je ten problém. Žádná z významých politických stran nechce (z důvodu tlaku veřejného mínění defacto ani otevřeně nemůže) s komunisty spolupracovat. Dochází tak k tomu, že se komunisté nemohou reálně podílet na moci, ačkoliv jejich mandáty pocházejí ze svobodných voleb. Je demokratické, že se mohou ucházet ve svobodných volbách o hlasy voličů a pak se nesmí podílet na moci? Dle mého určitě není, protože tak upíráme řadě voličů a politiků jejich práva. A upírat práva bychom ve vyspělé demokratické společnosti neměli nikomu.

Dle mého by měli být komunisté zakázáni, resp. donuceni se přejmenovat a poté by měli mít stejné práva a povinnosti jako ostatní strany. Reálná možnost, že by se vrátili k moci způsobem jako v roce 1948 bez podpory Moskvy a znechucení lidí ze zrady západu v Mnichově (navíc když jsme zakotveni v mezinárodních strukturách), zjevně není. Jen tím, že budou fungovat jako standardní strana přestanou být barometrem nespokojenosti a sběrateli hlasů nostalgiků a nespokojenců. Zvýší se i demokratická kultura, protože hlasy jejich voličů nebudou házeny do koše jako se tomu děje teď. Zejména pravicové strany ale nemají zájem něco takového dělat (a nejspíše i proto to neudělaly hned po revoluci), protože to mohou zneužívat před volbami a snižují vládnoucí potenciál levice. Největší levicová strana - ČSSD, pak nemá moc na výběr. Buď bude pod palbou, že se paktuje s komunisty (a sama si to i zakazuje tzv. Bohumínským usnesením) a nebo, že zrazuje program spojením s některou z pravicových stran.

Někteří lidé hovoří o tom, že by měli komustické dostat šanci se historicky znemožnit. Otázkou ovšem je, jestli by se opravdu zdiskreditovali tak, jako se to povedlo zejména pravicovým stranám v uplynulých letech (a které tak mimoděk výrazně přispěly k nárůstu komunistických hlasů). Co si o tom myslíte vy?

Stručný antikomunistický a anti-antikomunistický argumentář

Mimochodem politolog a komentátor Jiří Pehe shrnul argumenty pro i proti KSČM. Je to pěkně pohromadě: http://denikreferendum.cz/clanek/14473-strucny-antikomunisticky-a-anti-antikomunisticky-argumentar